Další z rozhovorů, které vám přinášíme bude s jezdcem třídy RC1. Navrátilec na tratě TEAM RALLY Martin Kožíšek je další příjemné překvapení. Jak je vidět během své pauzy nic ze své rychlosti neztratil a po právu se zařadil na špičku královské třídy.

Ahoj Martine, po pauze si se vrátil zpět do kolotoče TEAM RALLY. Můžeš nám říct co jsi během té pauzy dělal?

Má pauza na pluginu trvala necelé 3 roky, přičemž poslední dva roky před pauzou už jsem taky jezdil spíše jen sporadicky. Ale byl jsem na pluginu od roku 2005 a přeci jen po 5 letech už to člověka tolik nebralo, protože v té době ještě nebylo tolik tratí a navíc jsem začal studovat na vysoké škole a to společně s dalšími aktivitami vedlo k tomu, že jsem především od podzimu do jara (kdy se jezdí TR) neměl příliš volného času.

Co Tě nalákalo zpět na závodní tratě a do seriálu TR?

Před rokem v prosinci jsem si koupil konečně pořádný volant (G25) a najednou to byl úplně jiný zážitek. Začal jsem opět jezdit na pluginu, nostalgiky se starou Imprezou WRC 02 a s ní jsem také odjel pár posledních závodů Sprint Cupu 2014/2015. Pak přišly spolu s NGP "nová" WRCéčka, která jsou pro mě velkým oživením. Pořídil jsem si Fiestu WRC, vytvořil jsem nový týmový design a zbývalo najít, kde se s ní budu prezentovat. Původně jsem měl v plánu jet pouze Sprint Cup, ale když mi pak Honza Vaník týden před začátkem TR sezony říkal, že je přihlášen, rozhodl jsem se, že se po asi 5 letech vrátím do šampionátu. Na TR se mi líbí, že se jede dvou etapový formát soutěží, délka odpovídá reálným rally národní úrovně a na startu je slušná konkurence. Rovněž se mi líbí ty záležitosti okolo, jako jsou galerie ze soutěží, videa a podobně.

Tvůj comeback je zatím snový, když v půlce sezony vedeš bodování třídy RC1. Jak bys popsal prozatímní průběh sezony ze svého pohledu?

První soutěž byla asfaltová a mně jen těsně unikla bedna a vzhledem k tomu, že to bylo docela s rezervou, to byl solidní začátek. Pak přišel specifický Montekland, kde jsem asi 5 let nestartoval, což je zrovna na této soutěži znát. Je tam totiž spousta zatáček na pětku nebo šestku, které se dají držet nebo skoro držet a na to je třeba do nich správně a přesně najíždět. A na to člověk potřebuje mít ty RZty trochu najeté. Další soutěž byla na technických a částečně uklouzaných šotolinových RZtách a tam se ukázalo, že dodavatel pneumatik pro WRCéčka připravil gumy určené na mokrý povrch s hodně bídnou životností. Vzhledem k tomu, že já preferuji spíš agresivní a rozevlátější styl, jsem některé RZty na mokru dojížděl doslova na plátně. Navíc jsem ještě ve druhé etapě jednou špatně zvolil gumy, takže celkové pocity nic moc. Další soutěž byla na mém oblíbenějším asfaltu a jelikož nám stupně vítězů zatím vždy těsně unikly, byl cíl pro tuto soutěž jasný. Nakonec to byla první bezproblémová soutěž letošní sezony, kde jsem mohl být se vším spokojen a bylo z toho mé první celkové vítězství v soutěži TR, navíc po velkém boji, takže radost veliká. Poslední soutěž první půlky sezony byla charakterem podobná Monte Carlu. První etapa se jela jen na lehce namrzlých asfaltových cestičkách a pro mě to až do poslední RZty byla jedna z nejpovedenějších etap, jaké jsem kdy zajel. Ale na zmíněné poslední RZtě jsem udělal zbytečnou chybu, což mrzelo o to víc, že jsem měl v tu chvíli solidní náskok. V druhé etapě to pak byl velký boj s Lukášem Večeřou, který se na sněhu ukázal jako rozený seveřan a udržet nevelký náskok před ním dalo hodně práce.

Jak vidíš své šance do druhé poloviny sezony?

Osobně mam nejraději asfaltový povrch a v druhé polovině sezony už tolik asfaltu nebude. Ty dvě šotolinové soutěže, co se zatím odjely, byly aspoň pro mě dost netypické, takže zatím odpovídající porovnání nemám. Těžko tedy něco předpovídat. Nicméně cíl před sezonou byl jezdit konstantně, sbírat body a zkusit skončit do 3. místa. U tohoto cíle bych zůstal i pro druhou půlku sezony.

Společně s Janem Vaníkem jste čtvrtí v týmovém hodnocení třídy. Panuje s tímto spokojenost?

Spokojenost panuje. Mezi třetím a pátým místem je to vyrovnaný, což velí k tomu pokusit se to 3. místo urvat, ale když to nevyjde, tak rozhodně smutnit nebudeme.

Je něco co bys chtěl vzkázat soupeřům do druhé půlky sezony případně do nového kalendářního roku?

Aby to s tou rychlostí nepřeháněli. :-D Teď vážně, chtěl bych všem popřát, aby si i nadále na RBR nacházeli to, co je baví. Ať už jsou to souboje o vteřiny, dosahované časy, zajeté výsledky nebo pouhý pocit z rychlé jízdy. Myslím, že to, jakým způsobem stále žije již téměř 12 let stará "hra", je malý zázrak. V současnosti máme díky nadšeným modelářům stovky aut a desítky (nebo už také spíš stovky) tratí. A je úžasný, že můžem nasednout v podstatě do jakéhokoliv auta, na které si vzpomeneme, a prohánět se s ním třeba po českých RZtách. Doufám proto, že i nadále bude RBR komunita minimálně stejně velká a že budou šampionáty typu TR, díky kterým bude RBR dál žít, protože srovnatelného nástupce se asi nedočká.